.. všechno je zase jinak.

Na blog nebyl čas,... na vaření mističek taky ne, ..bylo plno práce, málo volna, málo spánku
a prakticky nebyl ani čas na to- se zastavit a napít (bavím se o pitném režimu, který se skládá ideálně z vody :D ne o víkendový párty u kamaráda v garáži ;) ... 

Jakoby se všechno měnilo a s novými rozhodnutími přicházelo i trochu jiné já, ... do srpna jsem poslouchala, že to je šílenost- to je moje počítání maker, proč se prostě normálně nenajím, proč si nedám to a to,.. proč?. Neustálé otázky na moji stravu, hubnutí, redukci, cheaty apod.. 

SKONČILA SEM, nepočítám... řekla jsem si a odletěli jsme na zaslouženou dovolenou, kde nikdo nebude řešit moje zavodněný stehna, (ne)prsa a to, že se jen cpu..
A JO!. Bylo to třeba, bylo to dobrý rozhodnutí- nechat doma tu 62kg holku a zmizet někam, kde mě nikdo nezná. 

(fotka: vlevo nahoře květen 2018- 61kg/ vpravo nahoře aktuální prosinec 2018 a 68kg, dole vlevo opět aktuální a vpravo dole srpen 2018- 65/68kg) 

Za těch pár dní bez váhy jsem si vůbec nepřišla "nakynutá".. než jsem se doma na ni zase postavila- 68,2kg... náhle jsem v zrcadle viděla neskutečně tlustou holku, co hodila svoje "hubnutí" do koše a dala se na dráhu profi "přežíračky".. 

Vyfotila jsem se a začala sem znovu makat, chtěla jsem výsledky snad co možná nejdřív a byla jsem ve svém těle hrozně nespokojená, jako kdyby si na mě každej ukazoval a říkal si.. vidíš, jak je tlustá?. 

Zjistila jsem, že VÁHA je právě to, co do velké míry ovlivňuje moji psychickou pohodu, i když jsem ta, co ostatním lidem pomáhá, počítá makra a následně jim několikrát opakuje, že váha není alfa omega všeho.. říkám, ať se měří, ať si oblíkají své staré džíny apod.. ať pozorují sebe jako člověka- ne jako "něco", co "váží".. ať vidí skladbu svého těla, ať si zajdou na měření, kde se ukáže, jak na tom je tuk (hlavně útrobní), ať vidí, kde mají svaly.. protože váha je jen a jen
o stresu- teda ze začátku ne, to jde dolů, i když třeba jen vynecháš sladké nápoje, pak cukrovinky.. rychlé změny a pokles váhy, pak ta neskutečná radost,... pak si v redukci rok
a najednou + 5 kg... 

a začíná ten souboj v hlavě: "je to vážně správně?." 

Každý "normální" člověk si řekne SVALY JSOU PROSTĚ TĚŽŠÍ NEŽ TUK, ale já?.
Já ač to vím, tak se nedokážu moc hodit "do pohody".. Ostatní to třeba nevidí, ale řeším
to v sobě asi víc, než by bylo nutný.. 

Z toho "NErežimu" se mi začala dělat vodová celulitida a už toho mám tak akorát dost.. makáš jako blázen, ale nevidíš výsledky.. tak jsem konečně došla na přeměření a ke svému údivu jsem na tom vlastně ještě lépe, než v tom srpnu.. sice mám těch 68 kg, jako jsem si přivezla
z "přežíracího" pobytu, ale už to jsou svaly nahoru, ne tuky :).. 

Je to pro mě asi určité nakopnutí k tomu, že to všechno, co sem dělala mělo a má význam, že se moje tělo, moje fyzická kondice posouvá správným směrem a já chci jen to, abych to dokázala dlouhodobě udržovat,.. nicméně vím, že nastal ten správný čas na to, abych odložila váhu do kouta a znovu se zvážila až v březnu na měření- ano, zní to trochu jako sci-fi, ale jinak to nepůjde.. potřebuju dýchat a žít, nechci se trápit ještě tím, kolik sem přibrala.. 

Proto se vracím zpět k počítání, abych doladila to, co je třeba a doufám, že moje březnové výsledky budou jen a jen lepší.. a že se konečně nebudu muset bát. Myslela sem si, že je všechno za mnou.. bulimie je pro mě už něco, co jsem dávno uzavřela, co mě nemůže postihnout, záchvatovité přejídání sem ukočírovala a teď si dopřávám  sice větší porce, ale takové, které mé tělo potřebuje.. 

A pak jeden den a všechno je úplně jinak.. vyjíš spíž, lednici, kýbl zmrzliny a ležíš na gauči, je ti strašně zle a stejně do sebe ještě nacpeš pytlík oříšků a půl čokolády, budíš se v noci s pocitem, že bez lžíce arašídovýho másla už znovu nezabereš.. NE DOST!. 

NECHCI, ABY SE TOHLE VRÁTILO.. Protože takhle to tenkrát bylo.. jako bych zažila deja vu a byla jsem zase zpátky tam,.. tam kde jsem si řekla, že už NIKDY NEBUDU!... Už nechci být ta, co jí celý den jedno jablko a večer do sebe hází krabici cornflakes, litr mléka, čokoládu a zajídá to osmi "míchanejma".. Je boj se dostat v hlavě tam, kam potřebuješ, ale já to chci zase zvládnout.. Je mi jedno, jestli to bude zítra, za měsíc nebo za rok, ale těším se na den, až si stoupnu před zrcadlo a řeknu si- Ty vypadáš super.. máš krásný tělo a vypadáš jako zdravá holka..!
(přej si a splní se.. tak snad)...

Každej máme prostě svůj příběh, svoje sny, plány a trápení.. a já jsem si uvědomila, jak málo stačí k tomu, abych zase spadla někam, kam už znovu nechci. Proto jsem se rozhodla, že ne jen pro svou důslednost, ale i pro mnohé z Vás- chci dát zase blog trochu do pohybu a umožnit Vám (v předvánočním čase) se inspirovat jídlem, které z Vás může udělat ty spokojenější (ve svém) těle :)... 

T.